3(B). Vývoj během posledních deseti let

Czech
Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví z roku 2004 ukončil možnost využívání kovových klecových lůžek ve všech zařízeních. Zatímco zákon z roku 2006 o sociálních službách vykázal všechna klecová lůžka ze zařízení sociální péče, zákon z roku 2011 o zdravotních službách (č. 372/2011) umožnil jejich využívání v zdravotnických zařízeních. Rozdělení, který české úřady vytvořily mezi kovovými a síťovými variantami klecových lůžek je zcela sémantického charakteru, jestliže obě zbavují lidi jejich osobní svobody a mohou vést ke špatnému zacházení.
 
MDAC se rozhodlo provést následnou monitorovací misi v psychiatrických zařízení v roce 2013, dekádu po zveřejnění své původní zprávy o klecových lůžkách. Česká republika je jednou z mála zemí Evropské unie, které nemají vládní program péče o duševní zdraví. 12přičemž většina péče o duševní zdraví v zemi je poskytována velkými zastaralými psychiatrickými léčebnami. V roce 2012 existovalo 18 psychiatrických léčeben pro dospělé s 8 847 lůžky, přičemž z toho 188 lůžek bylo ponecháno pro dětské pacienty, a tři nemocnice pouze pro děti s 250 lůžky. Dalších 1260 lůžek se nacházelo na psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic. I když ministerstvo zdravotnictví přijalo „Strategii reformy psychiatrické péče “ pro období
 
2014-2020, udělalo velmi málo pro zredukování nadměrného používání omezovacích prostředků v péči o duševní zdraví, jak je zdokumentováno v této zprávě.
 
Pozitivní vývoj je, že česká vláda ratifikovala Opční protokol k úmluvě OSN proti mučení v roce 2006, ustanovujíc Veřejného ochránce práv (Ombudsmana) jako „Národní preventivní mechanismus“, úřad zodpovědný za návštěvu všech zařízení, ve kterých lidem může být odepřena svoboda. Vláda také ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením v roce 2009, což signalizovalo závazek k uznání důstojnosti, autonomie a svobody všech lidí s postižením – včetně osob s duševní poruchou, demencí a mentálním postižením.
 
Nicméně, ratifikací těchto úmluv nedošlo ke snížení celkové úrovně používání omezovacích prostředků v psychiatrických zařízeních, což je problém, na který upozornil i veřejný ochránce práv. V zemi, která utratí pouhá 0,26% HNP na poskytování péče o duševně nemocné (průměr v EU je 2%),13 pohyb směrem k poskytování péče v komunitách zůstává velmi nízkou prioritou vlády, částečně kvůli nedostatku politické vůle, a částečně kvůli nedostatku investic do zdravotní péče o duševně.

12 Jiří Raboch and Barbora Wenigová (eds.), Mapování stavu psychiatrické péče a jejího směřování v souladu se strategickými dokumenty České republiky (a zahraničí) (Czech), (Prague: Česká psychiatrická společnost o.s., 2012).

13 Petr Winkler (ed.), Reforma systému psychiatrické péče: mezinárodní politika, zkušenost a doporučení (Czech), (Prague: Psychiatrické centrum Praha, 2013), at p. 29.

RSS Find us on facebook MDAC is on Twitter Company profile of MDAC on LinkedIn MDAC youtube channel Google plus close