3(C). Poznatky z návštěv

MDAC navštívilo osm psychiatrických zařízení v zemi v roce 2013, kde proběhly rozhovory s pacienty, zaměstnanci a řediteli všech zařízení ohledně jejich zkušeností s klecovými lůžky, omezení a izolace.

 

Klecová lůžka byla zcela odstraněna z dětské psychiatrické léčebny v Opařanech, všechna, až na jedno z psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích. Mimo to, v době monitoringu, většina zařízení stále používala klecová lůžka ve své každodenní klinické praxi. Psychiatrická léčebna v Kosmonosech nahlásila používání 27 klecových lůžek v odpovědi na žádost o informace v roce 2012, ale v době návštěvy jich tam bylo podle ředitele 29. Za zmínku stojí také to, že odmítl umožnit MDAC přístup do oddělení, kde byla umístněná. Detailnější zjištění ohledně klecových lůžek jsou uvedena v kapitole 6 této zprávy.

 

Mnoho lidí se mluvilo s MDAC o psychických následcích ze zkušenosti z umístění do klecového lůžka. 33letá pacientka z psychiatrické léčebny v Kosmonosech, se kterou jsme dělali rozhovor v kavárně léčebny, řekla MDAC: , „nechtěla jsem být v kleci. Měla jsem strach, že tam zůstanu navždycky.“ Monitoři se setkali se ženou umístěnou v klecovém lůžku, která se třásla strachy, když věřila, že bude zavřená lékařem, který byl přítomen u rozhovoru. Tato žena byla před několika lety sama lékařkou ve stejném zařízení. Jiný pacient mluvil o tom, jak ponižující byla zkušenost být umístěn do klecového lůžka, někdy, aniž by spatřil jiného pacienta a někdy tak, že je viděl všechny. Opakující se téma bylo, že umístění v klecovém lůžku znamenalo pro pacienta, že mu nebude dovoleno jít na záchod. 59letá žena v psychiatrické léčebně v Kosmonosech řekla MDAC o rohové místnosti v budově, v kterém bylo umístěno 5 klecových lůžek. Popsala je jako místo pro lidi, kteří „nemohou udržet moč a stolici.“ Umístění starších osob v klecových lůžkách automaticky vede k tomu, že musí nosit plenky. Další pacient řekl MDAC, že když byl umístěn v klecovém lůžku, byl nucen močit do nádoby mísy.

 

Monitoři zjistili, že klecová lůžka jsou nepřiměřeně používána pro starší pacienty, kteří jsou tam z důvodu rizika pádu z postele. Zaměstnanci vysvětlili monitorům, že lůžka jsou využívána také pro zvládání „obtížných“ nebo „rozrušených“ pacientů za nedostatku personálu a pro potrestání špatného chování.

 

Ohromující ale je, že psychiatři, lékaři a ošetřovatelský personál preferují klecová lůžka nad jinými formami omezení nebo izolace. Jeden ředitel nemocnice prohlásil, že „99,9%“ psychiatrů by volilo tuto formu omezení před kurtováním.

 

Evropská výbor pro prevenci mučení, výbor OSN proti mučení a Výbor OSN pro lidská práva shledali, že klecová lůžka jsou špatným zacházením a požadují jejich zákaz. Minulý rok, Zvláštní zpravodaj OSN pro mučení specifikoval, že „neexistuje žádné terapeutické ospravedlnění pro užívání izolačních místností a dlouhodobého omezování člověka s postižením v psychiatrických zařízeních“.¹⁴

 

Pokud by důsledkem této zprávy byl zákaz klecových lůžek, bylo by to Pyrrhovo vítězství. Zákaz by nevyřešil rozšířené používání omezovacích prostředků v českých psychiatrických zařízeních. Tato zpráva také prezentuje zjištění používání chemického omezení, kurtů, izolace a dalších praktik používání omezovacích prostředků. V prostředí, kde se snížilo používání klecových lůžek, se přistoupilo ke zvýšenému užívání těchto „alternativních“ omezovacích praktik.

 

Mnoho zaměstnanců psychiatrických zařízení, které MDAC navštívilo, nepovažovalo používání psychotropní medikace za omezující prostředek, a tvrzení, že se může jednat o špatné zacházení, pokládali za nepřístojné. ¹⁵ Někteří lékaři řekli monitorům MDAC, že medikace není prostředkem k omezování, ale je „součástí probíhající léčby duševní poruchy“. Jeden řekl jasně, že medikace „není v této zemi považována za mučení.“ Existuje jeden problém, na kterém se doufejme všichni lékařští pracovníci shodnou, a tím je, že se musí zabránit úmrtí dětí. MDAC slyšelo od ředitele dětské psychiatrické léčebny v Opařanech, že clozapin (Leponex) se někdy používá, ale nemocnice neprovádí krevní testy. Potenciální nebezpečí užívání clozapinu bez kontroly krve zahrnuje úmrtí. ¹⁶ Tato praxe se dá velmi snadno změnit.

 

Jeden pacient ve věku 50 let z psychiatrické léčebny v Kosmonosech upozornil MDAC na problém několika současně probíhajících forem omezování, při kterých dostával injekce pokaždé, když byl kurtován, poté se cítil ospalý, točila se mu hlava a musel si kleknout nebo omdlel. Používání několika současně probíhajících forem omezování – zavírání do klece, kurtování a chemické omezení – převládalo. Zjistilo se, že sedativa jako forma omezování se používala i v nepsychiatrických zdravotnických zařízeních, jen u psychiatrických pacientů se to nezaznamenávalo do jejich dokumentace jako omezující prostředek. Toto vyvolává vážnou otázku o používání diskriminačních praktik, které poukazují na menší bezpečnostní opatření pro pacienty s duševní poruchou.

 

Kurtování látkovými nebo koženými pouty se používá v mnoha zařízeních, které jsme navštívili, často společně s umístěním do klecových lůžek nebo na samotkách. Stejně jako jiné formy používání omezovacích prostředků, bylo kurtování používáno jako trest pro „problematické“ pacienty. 20letý pacient z Opavské psychiatrické léčebny řekl monitorovacímu týmu, že viděl lidi přikurtované i dva nebo tři dny a někdy i týden. Pozoroval, jak zaměstnanci krmili lidi, kteří byli přikurtovaní. Řekl, že lidi byli přikurtovaní, protože „se nedokázali přizpůsobit životu tady – nezvládali to“. Dal příklad muže, který neustále křičel. Protože ho ošetřovatelé nedokázali umlčet, za trest ho přikurtovali.

 

Když jsme se ptali, proč se kurty používají, lékař z  psychiatrického oddělení ve Fakultní nemocnice Plzeň řekl monitorovacímu týmu, že během noci sloužily pouze dvě sestry na 25 pacientů. Zdůrazňoval, že způsob jakým jsou používány omezovací praktiky, je hlavně spojován se „zvládáním“ lidí než s tím, že by to mělo nějaký terapeutický účinek. Řekl, že jejich použití je „nutné pro nově přijaté pacienty, které jsou v akutní fázi nebo pro pacienty, které se snaží utéct nebo napadnout pacienty či sestry“. Argumentoval, že se omezující prostředky se používají kvůli „bezpečnosti a ochraně pacientů“,

 

V některých navštívených zařízeních vedlo redukování klecových lůžek k instalaci izolačních místností. V psychiatrické léčebně v Praze, Bohnicích, hlásili zaměstnanci, že jeden člověk strávil na samotce skoro dva měsíce, nehledě na to, že tam byli přítomni lékaři, kteří museli indikovat jeho použití, a sestry, které museli tohoto pacienta kontrolovat každých dvanáct hodin. Během návštěvy v Bohnicích v únoru 2013, se monitoři setkali s mladou pacientkou na samotce. Byla umístěna na samotce toho rána, kdy proběhla návštěva monitorů. Když se zeptali proč, odpověděla: „Nevím. Chtěla jsem jít domů; Chtěla jsem si zapálit cigaretu. Nevím, co jsem udělala špatně.“