8(I). Zapojení pacientů a rodin
V místech, kde dochází k omezeným návštěvám rodin a jiných osob a kde rozhodnutí o zdravotní péči činí jen lékař sám (a ve velkých zařízeních skupina lékařů), existuje zjevně riziko vyššího výskytu restrikcí a jejich intenzity a doby použití. Zejména, kdy jsou příslušné praktiky součástí historie a zvyklostí zařízení, 93 což je, podle zjištění monitorů, nepochybně případ řady psychiatrických zařízení v České republice.
Jednoduchý krok spočívající v přizvání rodin, aby se zapojily do péče o své příbuzné v nemocnici v maximálním možném rozsahu, nepředstavuje žádné náklady a měl by automaticky vést k holistickému přístupu, který je více zaměřen na člověka. Na úrovni léčebny by mohla být založena ‘skupina pro pacienty a pečující osoby’, která by spolupracovala spolu s lékařem a manažmentem. Rovněž je důležité, aby osoby, kterých se to přímo týká, mohly mluvit do organizace služeb, aby kroky vlády směřující k deinstitucionalizaci byly v souladu s mezinárodním právem.94
93 A. Fiorilloa a kol., ‘How to improve clinical practice on involuntary hospital admissions of psychiatric patiens: Suggestions from the EUNOMIA study’, (Journal of the Association of European Psychiatrists, květen 2011, 26(4), str. 201-7).
94 Viz článek 4(3) CRPD, který zní: “Při vývoji a implementaci legislativy a politik určených k implementaci současné Úmluvy a při dalších rozhodovacích procesech ve věcech týkajících se osob s postižením, budou Státy záležitosti úzce konzultovat a budou aktivně zapojovat osoby se zdravotním postižením, včetně dětí se zdravotním postižením, prostřednictvím jejich zastupujících organizací.”