Rejstřík

‘Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc’

Jsou definována jako zařízení poskytující ochranu a pomoc dětem, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo nepříznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku. Podmínky upravuje občanský zákoník a zákona o sociálně právní ochraně dětí.[85] Ustanovení § 42 zákona o sociálně právní ochraně dětí uvádí, že dítě může být umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. V roce 2011 existovalo 77 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc včetně zařízení provozovaných Fondem ohrožených dětí.

CRPD

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (UN CRPD) je mezinárodní úmluvou o lidských právech, která je právně zavazující pro vlády zemí, které ji ratifikovaly. Podle CRPD mají tyto země povinnost “podporovat, ochraňovat a zajistit plné a rovné uplatňování všech lidských práv a základních svobod pro všechny lidi se zdravotním postižením”.^[86] Byla přijata v roce 2006 a v roce 2008 vstoupila v platnost. Ke dnešnímu dni ji ratifikovalo 150 zemí. Česká republika ratifikovala CRPD dne 28. 9. 2009.

Výbor CRPD

Výbor pro práva lidí se zdravotním postižením (Výbor CRPD) je 18tičlenná expertní skupina zodpovědná za monitorování slaďování zemí s opatřeními formulovanými v CRPD. Výbor zodpovídá za výklad CRPD a poskytuje vládám vedení při otázkách souvisejících s implementací.

Závěreční doporučení

Každá země, která ratifikovala CRPD, má povinnost zasílat Výboru CRPD zprávy po dvou letech od ratifikace Úmluvy a poté každé čtyři roky (článek 35, CRPD). Zprávy musí informovat, jak země implementuje práva upravená Úmluvou. Po přezkoumání zprávy Výbor CRPD zašle vládě doporučení v dokumentu nazvaném “závěrečná doporučení”.

Opatrovnictví

Od reformy systému opatrovnictví v České republice v roce 2014 soudci již nezbavují lidi s postižením způsobilosti k právním úkonům. Omezení svéprávnosti ale nadále existuje. To zmanená, že soud může osobě s postižením odebrat rozhodovací práva v určitých oblastech života a převést je na opatrovníka. Systém opatrovnictvíodebírá pravomoc a platnost rozhodnutí učiněných danou osobou. Rozhodnutí učiněná osobou omezenou ve svéprávnosti můžou být zneplatněny jejím opatrovníkem.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením

Ustanovení § 33 zákona o sociálních službách upravuje tři formy sociálních služeb: i) pobytové, ii) ambulantní a iii) terénní služby. ‘Domovy pro osoby se zdravotním postižením’ jsou jedním typem pobytové služby (§ 48). Tato zařízení mají různou velikost od malých zařízení až po velké instituce a poskytují zejména ubytování, stravu, podporu při denní péčí, osobní hygieně, vzdělávání, sociální aktivity a podporu při obstarávání osobních záležitostí. V těchto zařízeních mohou být rovněž umístěné děti se zdravotním postižením. 

Domovy se zvláštním režimem

Domovy se zvláštním režimem jsou pobytová zařízení definované v § 50 zákona o sociálních službách jako zařízení pro lidi se specifickým postižením, jako jsou senioři s Alzheimerovou chorobou nebo lidé se závažným a kombinovaným postižením. Podobná zařízení mívají průměrně 50 lůžek.[87]

Svéprávnost

Svéprávnost odkazuje na schopnost osoby právně relevantně jednat.[88] Osoba omezená ve svéprávnosti pozbývá vlastní svéprávnosti v rozsahu omezení. Omezení rozhodování se může týkat všech oblastí života, včetně finančních a majetkových záležitostí, práva zvolit si místo pobytu, zaměstnání, rodičovství, sexuální a reproduktivní práva, právo dědické a volební a právo zastávat veřejnou funkci.

‘Lidé s duševním postižením’

Pojem ‘lidé s duševním postižením’ zahrnuje osoby s intelektuálním, vývojovým, kognitivním a/nebo psychosociálním postižením.

‘Lidé s psychosociálním postižením´ (duševní zdraví)

Lidé s psychosociálním postižením trpí duševními zdravotními problémy nebo nemocí a/nebo jde o uživatele služeb duševního zdraví, přičemž ale nejde o konkrétní samostatné skupiny. Jako lidé s psychosociálním postižením mohou být označeni i lidé s mentálním, vývojovým nebo kognitivním postižením.

‘Lidé s mentálním postižením’

Lidé s mentálním postižením trpí obecně většími obtížemi než většina lidí, protože jejich intelektuální a adaptivní funkce jsou z důvodu dlouhodobého stavu, který trvá buďto od narození, nebo nastane před 18. rokem života. Vývojové postižení zahrnuje mentální postižení a rovněž osoby s vývojovými poruchami včetně mozkové obrny, poruchy autistického spektra a fetální alkoholová porucha. Kognitivní postižení odkazuje na potíže s učením a zpracováním informací a může být spojeno s úrazem mozku, infarktem nebo demencí včetně Alzheimerovy choroby. Nejde nutně o samostatné skupiny. Mnoho lidí s mentálním, vývojovým nebo kognitivním postižením se může také označovat nebo být označováno jako osoby s psychosociálním postižením.

Osobní asistence

Osobní asistence je individualizovaná sociální služba v České republice, jejímž cílem je asistence lidem se zdravotním postižením, začlenění do komunity a prevence izolace. Osobní asistence může být poskytována při několika úkonech, jako jsou osobní hygiena a úkony vztahující se ke každodennímu životu, péče o domácnost, finanční aktivity, vzdělávání a zaměstnání.

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je státem poskytovaná dávka lidem s postižením za účelem, aby si mohli kupovat různé typy např. individualizovaných podpůrných služeb, které potřebují. Cílem příspěvku na péči je umožnit lidem s duševním postižením získat větší kontrolu nad podporou, kterou dostávají a způsobem, jakým ji dostávají.

Přiměřené úpravy

Přiměřené úpravy jsou definovány jako nezbytné a přiměřené úpravy a změny poskytované lidem s postižením proto, aby mohli uplatňovat svá práva. To může například znamenat poskytování podpůrné asistence dětem s mentálním postižením tak, aby měly přístup k běžnému vzdělání v inkluzivním vzdělávacím prostředí. V oblasti zaměstnávání to může znamenat poskytování snadno čitelných informací zaměstnancům. Jedná se o právo zaručené CRPD.[89]

Chráněné bydlení

Chráněné bydlení definuje ustanovení § 51 zákona o sociálních službách jako pobytovou sociální službu pro lidi se sníženou soběstačností způsobenou zdravotním postižením nebo chronickou nemocí včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení funguje jako kolektivní nebo individuální bydlení. V roce 2012 existovalo 147 poskytovatelů chráněného bydlení.[90]

Pobytové sociální služby

Pobytové sociální služby odkazují na růžná kolektivní a individuální bydlení. Zahrnují zejména domovy pro osoby se zdravotním postižením od malých zařízení po rozsáhlé instituce, týdenní stacionáře, domovy se zvláštním režimem a domovy pro seniory.

Standardy kvality sociálních služeb

Zákon o sociálních službách stanovuje, aby poskytovatelé služeb v ČR splňovali několik standardů kvality. Jsou to opatření regulující osobní, procesní a provozní aspekty sociálních služeb. Například standard kvality č. 8 stanovuje, aby služby podporovaly přístup uživatelů ke komunitě a rozvíjely jejich sociální sítě včetně rodiny a přátel.[91]

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení je službou poskytovanou lidem se sníženou soběstačností v důsledku zdravotního postižení nebo chronické nemoci včetně duševní nemoci, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Je upravena v § 43 zákona o sociálních službách. V roce 2012 existovalo 41 poskytovatelů a 319 uživatelů.[92]

Týdenní stacionáře

Týdenní stacionáře definuje § 47 zákona o sociálních službách jako pobytové sociální služby poskytující bydlení lidem se sníženou soběstačností v důsledku jejich věku nebo zdravotního postižení a lidem s chronickým nebo mentálním postižením, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Týdenní stacionáře se mohou lišit od ‘domovů pro osoby se zdravotním postižením’ faktem, že nabízejí ubytování pouze přes týden, od pondělí do pátku. Služby poskytované v týdenním stacionáři se shodují s těmi v ‘domovech pro osoby se zdravotním postižením’. V roce 2012 existovalo 67 poskytovatelů týdenních stacionářů.^[93]