6(C)(ii). Klecová lůžka jsou používána při agresi
Zpráva MDAC z roku 2003 o klecových lůžkách uváděla názory personálu ohledně agresivního chování. Shodovali se, že k tomu docházelo zřídka. To není zjištění, které by bylo v roce 2013 opakováno, naopak, monitorovací tým MDAC zjistil, že personál často hovořil o problémech při zvládání situací, které považovali za „nebezpečné“. Personál v několika léčebnách MDAC řekl, že klecová lůžka byla používána v případě pacientů, které považovali za „agresivní“, ačkoli personál zřídka definoval, co to ve skutečnosti znamená a jak se to liší od „hněvu“, což je zcela přirozená reakce na zbavení osobní svobody a podávání léků proti vůli a bez možnosti zákonného opravného prostředku.
Lékařka v jedné léčebně sdělila svá pozorování, že v posledních letech intoxikace vyústila ve větší výskyt agrese a klecová lůžka „jsou nejlepším způsobem, jak pacientovi pomoci, nikoli izolací,“ a dodala, že „existuje tlak veřejnosti na zakázání síťových lůžek a my plánujeme vybudovat izolační místnost, ale není to dobrý nápad.“ Personál v řadě léčeben týmu MDAC řekl, že používají klecová lůžka na omezení pacientů, které považují za „nebezpečné“. Jinde se zdálo, že jsou klecová lůžka používána z důvodu převážně ženské pracovní síly, aby bylo možno zvládnout pacienty: týmu MDAC bylo řečeno, že je obtížné zaměstnat muže, zejména v psychiatrii, z důvodu nízké mzdy a statusu.
Zdá se, že doba, po kterou je osoba umístěna do klecového lůžka, závisí na domnělé úrovni agrese pacienta v době umístění. Psychiatr řekl MDAC, že v případech, kdy pacienti „blouzní nebo jsou agresivnější“ jsou umisťováni do klecového lůžka na tři dny.
Jedna pacientka v léčebně dříve pracovala, takže byla zvyklá vidět klecová lůžka a nebyla v šoku, když je viděla příjezdu i jako pacientka po . Tato osoba byla zvyklá, že se používají pro neklidné pacienty, a popsala umístění osoby do klecového lůžka jednoduše „protože se příliš hýbala“. Tato pacientka řekla, že „nemůžeme mít nebezpečné předměty, jako jsou [telefonní] nabíječky, protože bychom se mohli oběsit.“ Její vnímání nebezpečnosti zahrnovalo prevenci jakýchkoli vnějších znaků agrese. V nutnost klecových lůžek věřila menšina pacientů, s kterými tým MDAC hovořil, a bylo to patrně z důvodu, že tito pacienti (jako většina lidí v České republice) neměli přístup k humánnějším alternativám.
Matka mladého pacienta týmu MDAC řekla, že klecová lůžka se používala, protože personál neuměl ochránit pacienty před násilím. Jejímu synovi byly nasazeny nové léky, po kterých byl ve stresu. Křičel tři dny, což způsobilo, že ostatní pacienti začali být rozrušení a bili ho, takže ho personál „izoloval“ v síťovém lůžku, aby ho chránil“.