6(C)(iii). Klecová lůžka se používají při neklidu

Ve většině léčeben byl důvodem pro proč používání klecová lůžka neklid. V Dětské psychiatrické léčebně Opařany, odkud byla klecová lůžka odstraněna, personál uvedl, že klecová lůžka „nebyla nikdy používána u dětí s běžnou inteligencí“, ale byla používána na omezení dětí během noci, aby nepobíhaly. Na geriatrických odděleních byla klecová lůžka údajně účinná na omezení starších pacientů, kteří by jinak vypadli z lůžka. Personál v Psychiatrické léčebně Kosmonosy týmu MDAC řekl, že si neumějí představit, že by během noci na starší pacienty používali kurty, a postranice běžných nemocničních postelí byly pro „babičky“ nebezpečné, protože mohly spadnout z postele a zranit se.

Psychiatr v jiné léčebně řekl, že klecová lůžka jsou lepší než izolační pokoje, protože není nebezpečí, že by pacient z klecového lůžka spadl. To nedává smysl, protože většina izolačních místností má na podlaze nanejvýš matraci. V jiné léčebně byla klecová lůžka údajně používána hlavně pro starší pacienty, kteří by jinak mohli během noci z běžných lůžek spadnout: personál dával přednost klecovým lůžkám před sedativy. Někteří pacienti jsou umístěni do klecového lůžka každou noc, jiní pouze v případě, kdy to personál považoval za nutné. Pokud osoba „blouzní“, použijí klecové lůžko na tři až čtyři hodiny nebo na celou noc. Zdá se, že to je případ žen v jedné konkrétní léčebně, zatímco muži, kteří jsou neklidní, jsou kurtováni k lůžku a/nebo jsou chemicky omezováni.

V Psychiatrické léčebně Kosmonosy sestra mluvila o ženě, která nemohla chodit a byla v klecovém lůžku tři a půl roku. Někdy personál vzal ženu ven na kolečkovém křesle, ale to se po dobu umístění v klecovém lůžku stalo jen pětkrát. V klecovém lůžku přijímala návštěvy, v klecovém lůžku jedla, v klecovém lůžku pila. Když chtěla použít toaletu, sestry ji z lůžka vzaly ven. Zjevně se jí chůze zlepšila, a když opět začala hodit, byla konečně puštěna.

V Psychiatrické léčebně Opava personál uvedl, že používají klecová lůžka pro „zmatené pacienty“, zejména pro ty, kteří trpí demencí a mohli by se zranit. Členové personálu používali výraz „syndrom západu slunce“, když popisovali jev, kdy se pacienti snažili procházet se pozdě odpoledne nebo večer a upadli. Tito lidé nepředstavovali nebezpečí pro jiné, ale pro sebe. Personál říkal, že někteří pacienti byli zmatení, někde se potulovali, pak močili na podlahu a uklouzli na své moči a zlámali si kosti. To bylo odůvodnění pro použití klecového lůžka, aby se zabránilo neklidu.