7(D). Odlidštění a používání omezovacích prostředků

Fyzické omezovací prostředky jako jsou klecová lůžka a kurty jsou jen nejviditelnější formy používání omezovacích prostředků a donucení v českých psychiatrických zařízeních. Tým MDAC zjistil, že se rovněž široce používají nepatrné formy odlidštění a restrikcí. Příkladem je, že ve všech léčebnách pro dospělé bylo mnoho pacientů vedeno jako „dobrovolní“ pacienti. Podle zákona to znamená, že by mohli kdykoli odejít. Ve skutečnosti však personál musel souhlasit, pokud chtěl někdo odejít: lidem byla ve skutečnosti odepřena jejich osobní svoboda. Jiným příkladem je, že monitorovací tým pozoroval, jak byli pacienti nuceni vykonávat domácí práce a že byly ukládány sankce, pokud tyto práce nebyly uspokojivě vykonány.

Systém používání omezovacích prostředků a trestání

50letý pacient v Psychiatrické léčebně Kosmonosy hovořil o trestání za porušení pravidel.

• Nedokončení úklidových povinností na uspokojující úrovni
• Kouření na chodbě
• Pozdní příchod z „vycházky

Trest: Tři dny nesmí opustit oddělení

40letý pacient z psychiatrického oddělení Nemocnice Klatovy vysvětlil, že pokud se pacient na oddělení 8 („chronické oddělení“) opil, bylo mu zakázáno opustit oddělení po dobu dvou měsíců. Jiný dobrovolný pacient na tomto oddělení řekl, že mu nebylo dovoleno opustit oddělení samostatně, mohl jít pouze ve skupině. Pokud chtěl jít na víkend domů, musel požádat o „zvláštní vycházku“.

Monitorovací tým se zeptal personálu v Klatovech, zda pacienti klasifikovaní jako „dobrovolní“ mohou z oddělení odejít, kdy chtějí. Lékař vysvětlil, že oddělení je uzamčeno (monitorovací tým to zaznamenal) a pacienti potřebují zvláštní povolení, aby se dostali ven. Řekl, že se to vyřizuje každé ráno a lékaři zaznamenávají do lékařských záznamů každého pacienta, zda chce nebo nechce jít daný den ven.

V řadě navštívených léčeben monitorovací tým zjistil, že pacienti, kteří byli méně pohybliví, byli bráni ven méně často.

Byly pozorovány další odlidšťující praktiky. V Psychiatrické léčebně Kosmonosy hovořil monitorovací tým s pacientkou, která mívala dlouhé vlasy, které jí byly proti její vůli oholeny, když byla přijata do léčebny. Co pro to bylo důvodem? „Pomsta“ řekla. „Neudělali to každému, jen asi třem lidem, a když to dělali, měli posměšné poznámky.“

Ve stejné léčebně řekla jiná pacientka monitorovacímu týmu, že obyvatelé nemají osobní uzamykatelné skříňky a že jejich osobní věci se celou dobu ztrácejí. Jejich oděvy (i když na nich měli našitá jména) byly sebrány a společně vyprány a poté náhodně rozdány pacientům. Vybavila si, jak jednou viděla staršího pacienta, který šel ven v třeskutém mrazu a měl oblečeny kalhoty, do kterých se předtím pomočil. Sestra pokrčila rameny, když na to byla upozorněna. Podle této pacientky bylo odlidšťování každodenním jevem: nejsou zde ručníky, řekla, a pacienti musí používat prostěradla z postele, aby se po sprchování osušili.

Hygiena a soukromí jsou další oblasti, kde je vykonávána kontrola. V Psychiatrické léčebně Dobřany personál informoval monitorovací tým, že se pacienti mohli sprchovat každý den, ale pouze pod dohledem. V Psychiatrické léčebně Kosmonosy řekla matka pacienta monitorovacímu týmu, že „hygiena je všeobecně špatná, někteří pacienti se nesprchují vůbec, když jsou na to dotazovány sestry, řeknou pouze „mohou se sprchovat, kdy chtějí,“ Dále řekla:

Personál nedovolí pacientům, aby cokoli udělali sami, jako je třeba holení nebo ostříhání vlasů; matka se snaží, aby její syn udělal všechny tyhle věci, když je doma, aby neztratil schopnosti.

Všeobecně je nedostatek sprch a toalet. V Psychiatrické léčebně Kosmonosy pacientka řekla týmu MDAC, že na jejím oddělení s 40 pacienty jsou pouze tři sprchy a tři toalety. Řekla, že toalety jsou často ucpané a že je obtížné udržovat čistotu; bála se, že onemocní. Zdůraznila ironii situace, když řekla týmu MDAC, že navštívila skupinové sezení s psychologem v knihovně, kde pacienti leží na podlaze a poslouchají magnetofon, který jim říká, aby si představili tekoucí vodu a že jsou umýváni – to probíhá v nemocnici, kde je čistota nemožná.

Podobně v Dětské psychiatrické léčebně Opařany byly monitorovacímu týmu MDAC ukázány koupelny, kde bylo pouze pět toalet pro dvacet děti. Ve stejném prostoru byla sprcha a vana, jež mohly být používány současně za asistence ošetřujícího personálu. Vana byla ve stejné místnosti jako toalety a nebyla žádným způsobem zakryta. V oddělení pro děti s mentálním postižením byla cítit moč. Sestry řekly, že je obtížné zápach zlikvidovat, protože budova je stará.