6(B)(ii). Psychiatrické oddělení Nemocnice Plzeň

Personál nemocnice uvedl, že jedno „omezovací lůžko (myšleno klecové lůžko) bylo používáno pro „agresivní pacienty“. Monitorovacímu týmu MDAC byl oficiálně odepřen přístup do pokoje, ve kterém bylo lůžko umístěno. Avšak vzhledem k tomu, že v době návštěvy byl někdo v klecovém lůžku zavřen, podařilo se členovi monitorovacího týmu podívat se do pokoje. Rámová konstrukce lůžka byla podobná těm, které byly v jiných léčebnách, ale měla místo bavlněné sítě husté drátěné pletivo, které se podobalo silnému zahradnímu plotu. Celá konstrukce byla natřena na žluto. Přední strana lůžka byla zavřena. Uvnitř pokoje byl lékař, který o čemsi hovořil s pacientem v klecovém lůžku. Psychiatr MDAC řekl, že „když je pacient umístěn v omezovacím lůžku a dostane léky, pak s ním lékař může hovořit“.

V jiném pokoji byla tři klecová lůžka. Personál řekl, že někdy byla obsazena všechna najednou. Monitorovací tým v tomto pokoji viděl tři sady kurtů, které byly používány pro uvázání pacientových zápěstí a kotníků k lůžku. Pokud byl pacient „velmi agresivní“, personál omotal pacientovo tělo prostěradlem a zastrčil ho do stran postele.

V jiném pokoji bylo jedno klecové lůžko a dvě běžná lůžka. Personál řekl, že klecové lůžko nebylo nikdy použito jako běžné lůžko s otevřenou sítí. Nacházelo se v rohu pokoje a z chodby na něj nebylo vidět. Pokud byla všechna klecová lůžka obsazena, personál údajně používal kurty. Pro používání jakýchkoli omezovacích prostředků neexistovala žádná formální kritéria. Pacient mohl být v kleci „pět až deset hodin“, řekl personál, s vysvětlením, že dvě hodiny je „příliš krátká doba“ k zjištění, jak osoba reaguje na léky. Klecová lůžka byla používána v noci pouze pro „agresivní pacienty“, sdělil personál.

Ředitel této nemocnice hovořil o klecových lůžkách jako o „terapeutických lůžkách“. Řekl MDAC, že na konferenci před čtyřmi lety byl proveden průzkum, kterého se zúčastnilo 400 psychiatrů. Přítomní psychiatři byli požádáni, aby hlasovali, jaký by preferovali omezovací prostředek, pokud by měl být použit na ně samotné. Nabídnuté možnosti byly „terapeutické lůžko“, izolační pokoj, „ochranný kabátek“ (svěrací kazajka) nebo kurtování. Řekl, že „devadesát devět procent si zvolilo terapeutické lůžko“, protože si psychiatři myslí, že by to „pro ně bylo dobré“.

Ředitel opět ujistil monitorovací tým MDAC, že ačkoli klecová lůžka „mohou vypadat jako středověké mučení“, jsou pohodlnější než kurty a pacient může mít oční kontakt s personálem, což není možné v případě izolačního pokoje. Během konverzace psychiatr uvedl: „Skutečně dávám přednost používání síťových lůžek. Podle mého názoru je to nejlepší druh omezovacího prostředku.“