6(B)(vii). Psychiatrické oddělení Nemocnice Klatovy
V době návštěvy MDAC mělo psychiatrické oddělení Nemocnice Klatovy devět klecových lůžek. „Máme některé interní předpisy, ale nikoli podrobné. Nemáme informace ohledně toho jak dlouho, v jaké situaci, atd.“, řekl otevřeně ředitel a poznamenal, že od doby, kdy byla v sociálních zařízeních zakázána klecová lůžka, dochází k převozu některých klientů zařízení sociální péče do jeho nemocnice, kde jsou klecová lůžka stále povolena.
Když se MDAC tým ředitele tázal na informovaný souhlas, ředitel se zasmál: „Ne, zmatení pacienti nejsou schopni dát souhlas, nemyslí logicky, protože mají bludy.“ Personál uvedl, že obvykle byli v klecových lůžkách najednou umístěni čtyři lidé, často do nich byli umístěni dva pacienti každý den. V den návštěvy MDAC údajně bylo užíváno pouze jedno klecové lůžko. Monitorovací tým však byl svědkem toho, že bylo obsazeno několik klecových lůžek, i když měla otevřené postranice a nebyla zamčena. Při další diskuzi vyšlo najevo, že „umístění v klecovém lůžku“ v tomto zařízení znamená pouze případy, kdy je síť nahoře a klec je zamčena.
Lékař MDAC řekl, že jediný člověk zavřený v klecovém lůžku v době návštěvy monitorovacího týmu bude příští den propuštěn, protože rodina se o něj chtěla postarat doma. Monitorovacímu týmu nebylo jasné, jak by mohl být člověk, který je považován za „rozrušeného“ / „agresivního“ / „nemocného“ a jeho stav vyžaduje klecové lůžko, příští den propuštěn do něčího domova, kde patrně žádné klecové lůžko není.
Lékař, zdánlivě v rozporu se slovy ředitele, řekl monitorovacímu týmu, že každé použití klecového lůžka musí předepsat lékař a (stejně tak u ostatních forem omezovacích prostředků) je vyžadováno, aby do pacientových lékařských záznamů zapsal typ omezovacího prostředku při zahájení jeho používání, dobu používání, důvod pro použití a četnost kontroly. Lékař týmu sdělil, že nemocnice informuje o použitých omezovacích prostředcích soud jednou týdně. Ředitel řekl, že existuje „stručná“ interní evidence, ale monitorovacímu týmu nebyl předložen žádný důkaz.
V izolačním pokoji byla dvě klecová lůžka, která stála podélně vedle sebe. Rámy lůžka byly připevněny ke zdi, aby se uživatel nepřevrátil na zem, což se údajně v minulosti stalo. Naproti každé posteli stála toaletní židle. Tým MDAC dostal povolení vyhotovit fotografie. Personál monitorovacímu týmu sdělil, že lůžka byla stará a silná a nelze je snadno polámat, a že byla používána pro izolování „problémových“ pacientů.
Obě klecová lůžka měla staré kožené kurty a byla k nim připojena pásková spona. Personál vysvětlil, že kurty jsou k lůžku připevněny nastálo pro případ, kdy „nemusí být dost času“ na jejich připojení. Personál sdělil, že pacient jednou „unikl“ z klecového lůžka tak, že zdvihl matraci a podkladový rošt. Byl „chycen“ na chodbě. Sestra řekla týmu MDAC, že pro pacienta je jednoduché poškodit síť a bylo vidět, že sítě byly na několika místech viditelně opravovány. Bylo zjevné, že kožené řemeny jsou používány k omezení osob, které poškozují síť.
V této léčebně mohli být pacienti současně umístěni v izolačním pokoji, uloženi v klecovém lůžku, kurtováni koženými řemeny a zklidněni neuroleptiky. To představuje čtyři druhy omezení zároveň.
Personál sdělil, že když byl pacient v klecovém lůžku, kontrolovala jej sestra v intervalu až jedné hodiny. Pacient nedostal jídlo, jen pití, pokud o něj požádal. Pacienti mohli být odvedeni na toaletu, ale vzhledem k tomu, že klecová lůžka jsou používána většinou pro starší pacienty, kteří nosí pleny, neměl personál pocit, že by to bylo nutné. Personál sdělil, že někdy byl pacient zavřen do klecového lůžka v 8 hodin večer a puštěn z něho v 6 hodin ráno. Případně, pokud by byl pacient nalezen v 1 hodinu ráno, jak bloumá po léčebně, byl by umístěn do klecového lůžka, uvedl personál. Pacienti byli chemicky omezováni před tím, než byli uloženi do klecových lůžek a „agresivní pacienti“ byli vždy chemicky omezováni i když nebyli umisťováni do klecového lůžka a kurty byly používány, pokud byli pacienti „skutečně agresivní“.
Monitorovací tým MDAC vstoupil do jiného pokoje, ve kterém byla čtyři klecová lůžka, z nichž každé bylo otevřeno, a byla v něm starší osoba. Lékař šel ke starší ženě v jednom z klecových lůžek. Vytáhl síťovou postranici klecového lůžka jako nevyžádanou ukázku, jak lze klecové lůžko zavřít. Když to udělal, žena se viditelně bála a opakovaně říkala, „prosím, nedělejte to“. Přestal, pustil síť.
Podle ředitele léčebna plánovala modernizaci svého zařízení. Podle nové struktury by existoval stejný počet klecových lůžek, ale v odlišné konfiguraci pokojů. Léčebna plánovala „modernizaci“ klecových lůžek: některá nová klecová lůžka by byla pravděpodobně získána z nedalekého zařízení sociální péče (kde byla klecová lůžka zakázána). Ředitel uvedl, že další by byla získána z oddělení neurologie, kde vyměňovali svá lůžka.