6(B)(v). Opava Psychiatric Hospital

V době návštěvy měla Psychiatrická léčebna Opava 22 klecových lůžek. Vedení sdělilo, že by jich chtělo více, ale není místo. Personál monitorovacímu týmu sdělil, že klecová lůžka byla občas používána jako běžná lůžka: postranice byly staženy dolů a personál očekával, že pacienti budou ignorovat síť okolo lůžka. Z pohledu personálu to může vypadat jako běžné lůžko, ale její uživatel patrně vidí věci odlišně: personál by mohl každým okamžikem vytáhnout postranici postele a zavřít osobu do klece.

Personál monitorovacímu týmu ukázal pokoj, ve kterém byla tři klecová lůžka. Každé mělo kovový rám a posuvnou postranici, která mohla být vytažena nahoru a zamknuta, a pacient by byl zavřen uvnitř sítě, která byla vytvořena z provazu o tloušťce přibližně 5mm. Monitorovacímu týmu bylo sděleno, že většinou bylo používáno jedno až dvě klecová lůžka. Na dotaz, zda mají pacienti místo pro ukládání svých osobních věcí, personál řekl, že „tito pacienti těžko něco mají“, ale, mohli by své osobní věci uložit jinde na oddělení.

V této léčebně byla klecová lůžka používána hlavně v noci, aby se osoby s demencí nebo v deliriu nedostaly z lůžka, ale byla používána i v v případě chování, které personál vnímal jako „nebezpečné“ (u těchto osob byly rovněž používány kurty). Sestra řekla MDAC, že pacient může být v klecovém lůžku od jedné do dvanácti hodin a že klec je obvykle používána pro osoby, které blouzní, osoby, které se poškozují nebo jsou „agresivní“. Personál sdělil, že před umístěním pacienta do klecového lůžka se snaží osobu nejprve zklidnit nebo použijí léky.

V bočním pokoji byla tři lůžka, z nichž jedno bylo klecové lůžko, které bylo v době návštěvy MDAC prázdné. Monitorovací tým našel jednu pacientku, která v tomto klecovém lůžku přespala. Sdělila, že se cítila ponížena touto zkušeností a nechápala důvod, proč tam musela spát. Sestra řekla, že pacienti, kteří jsou zmateni a jsou mobilní, by si mohli na posteli stoupnout nebo šplhat přes horizontální příčky postele a mohli by spadnout. Z toho důvodu jsou klecová lůžka „účinná“. Monitorovací tým navrhl pořídit nižší lůžka, aby se zkrátila případná vzdálenost při dopadu, ale sestra tento návrh odmítla.

V době návštěvy byli v léčebně dva lékaři na 830 pacientů. Personál řekl, že klecová lůžka byla používána zejména pro „zmatené pacienty, kteří mají tendenci v noci vstát a odejít.“ Lékaři se snažili snížit pacientům množství léků, ale jsou přesvědčeni, že klecová lůžka jsou „humánnější“. Zbavení se klecových lůžek by znamenalo zvýšení dávek léků, což by mohlo vést k úmrtí starších pacientů, řekl jeden lékař.

Personál řekl MDAC, že osoby v klecovém lůžku jsou kontrolovány každé tři hodiny. Jedna sestra sdělila, že „pacienti nejsou schopni požádat o své potřeby,“ a tvrdila, že klecová lůžka jsou pro ně nejlepší. Pacienti v klecovém lůžku nosí pleny pro dospělé a týmu bylo řečeno, že se to vztahuje i na většinu ostatních pacientů na oddělení.

Monitorovací tým MDAC navštívil další dva pokoje, v každém byla tři klecová lůžka. V prvním pokoji bylo jedno lůžko natřeno žlutě, mělo vertikální mechanismus postranice, kterou se konstrukce zavírala posunem zleva doprava. V druhém pokoji byla tři lůžka, která se zavírala posunem postranice zdola nahoru. V různých designech nebyl žádný podstatný rozdíl. Všechna tato klecová lůžka bylo možné zamknout klíčem. Žádný z pokojů neměl záclony ani jiné zakrytí oken: ve všech byla dvě nástěnná světla (přinejmenším jedno z nich bylo vhodné pro svícení během noci) a stropní žárovku. Světla byla ovládána z prostor mimo pokoj. Pokoje byly holé, s výjimkou lůžek. V ženském pokoji byla tři lůžka, z nichž jedno bylo klecové lůžko. Personál monitorovacímu týmu sdělil, že pokud byla osoba v tomto klecovém lůžku zavřena, mohla být ostatní dvě lůžka použita pro jiné pacienty, pokud byla kapacita léčebny plná.

Na některých klecových lůžkách na geriatrickém oddělení byly položeny čisté pleny připravené pro nově příchozí. V době návštěvy pokoj zapáchal močí a dezinfekčními prostředky. Sestry týmu MDAC řekly, že pečovat o tyto pacienty „je jako pečovat o 25 dětí, není možné je udržet“. Přirovnávajíc pacienty opět k dětem, jiná sestra řekla, že klecová lůžka jsou „jako postýlky pro děti“, a vysvětlila, že může uložit neklidnou osobu do klecového lůžka na jednu nebo dvě hodiny, někdy po podání léků. Některé sestry považovaly klecová lůžka za alternativu k lékům.