7(B)(ii). Pozorování

MDAC zjistilo, že kožené kurty a jiné fyzické omezovací prostředky jsou v mnoha psychiatrických zařízeních používány, někdy v kombinaci s klecovými lůžky a velmi často s chemickými omezovacími prostředky.

V roce 2006 se stalo povinností dokumentování používání omezovacích prostředků v psychiatrii v počítačovém systému a rovněž v registru, který vede každá léčebna. Navzdory tomu nejsou veřejnosti k dispozici žádné národní statistiky. Léčebny mají své vlastní vnitřní předpisy ohledně používání omezovacích prostředků (MDAC byly předloženy v léčebnách Praha Bohnice, Kosmonosy, Opařany, Opava a Dobřany). Směrnice upravují klinickou a související praxi uvnitř psychiatrických zařízení a jsou vyžadovány ze zákona. Některé specifikují, že musí být o pacientově chování proveden záznam dříve, než jsou použity omezovacích prostředky, že k použití omezovacích prostředků je nutné schválení lékařem (kromě „výjimečných případů“, fráze, která není definována), a některé rovněž nastiňují maximální časové období, po které lze kurty aplikovat.

V Psychiatrické léčebně Praha Bohnice je maximální povolená doba kurtování tři hodiny, ale členové personálu týmu MDAC řekli, že minulý rok byl pacient kurtován devět hodin. V Psychiatrické léčebně Opava byla maximální doba 12 hodin a v Psychiatrické léčebně Kosmonosy nebyl žádný limit a rozhodnutí o délce kurtování bylo zcela na uvážení lékaře.

V některých zařízeních interní předpisy specifikují situace, kdy musí být použití kurtů oznámeno soudu. V Psychiatrické léčebně Opava platí, že pokud je osoba nedobrovolným pacientem, pak musí být použití omezovacího prostředku oznámeno soudu. Oznámení soudu však není vyžadováno, pokud pacient nebo pacientka udělí svůj „souhlas“ s omezením do 24 hodin od ukončení omezení. To je způsob jak se vyhnout oznamovací povinnosti a umožňuje to personálu léčebny, aby vyvíjel tlak na získání zpětného souhlasu. Je to nesmyslné ustanovení.

Sedmibodový omezovací prostředek pro děti

V Dětské psychiatrické léčebně Opařany byly používány izolační místnosti, které jsou tam známé jako „pokoje s individuálním dohledem“. Byly jak na chlapeckém, tak dívčím oddělení. Na chlapeckém oddělení byl pokoj zcela malý, s lůžkem po pravé ruce a s měkkou zelenou matrací vedle lůžka. Pokoj byl světle zelený a na podlaze byly bílé dlaždice.

Jedno lůžko v pokoji mělo připevněné sedmibodové kurty (sedm bodů na připojení k levému a pravému kotníku, levému a pravému zápěstí, hrudníku a levému a pravému rameni), které byly připraveny k použití. Kurty nebyly uschovány ze zorného pole, i když ředitel monitorovacímu týmu říkal, že jsou schovány. Monitorovací tým rovněž zjistil, že děti věděly o existenci kurtů, na které se dívaly se strachem, což ukazuje, že pouhé vědomí o jejich existenci má donucovací efekt.

Na psychiatrickém oddělení Nemocnice Plzeň řekl psychiatr týmu MDAC, že používají kurty k omezování na pacientových zápěstích a kotnících, a pokud by byli „velmi agresivní“, převázal by personál přes pacientův hrudník prostěradlo. V Psychiatrické léčebně Opava personál uvedl, že kurty jsou obvykle používány na pacientových zápěstích a nohách a pouze „ve výjimečných případech“ na hrudníku. Kurty se používaly u „pacientů, kteří jsou neklidní a mají tendenci vstávat“. Chemické omezovací prostředky jsou vždy používány ve spojení s kurty, „aby byl léčen zdroj neklidu“. Podle personálu kontrolují kurtované pacienty každých 20 minut. Jinde, jako například v Psychiatrické léčebně Lnáře, se kurtování vyskytuje méně často.